Jsou planety, od nichž by se měl člověk držet dál.
Nejmodernější hvězdolet Nepřemožitelný, vedený strohým a odměřeným veteránem kosmických letů Horpachem a jeho zástupcem Rohanem, přistává na Regis III, lidstvu dosud neznámé planetě, kde má za úkol vypátrat ztracenou sesterskou loď Kondor. Průzkum planety ale nabere nečekaný směr, poté co je posádka napadena záhadným organismem v podobě černého mraku, s nímž si nedokážou poradit ani nejmodernější lidské stroje. Následkem útoků navíc astronauti přicházejí o rozum, a tak se celá mise ocitá v ohrožení. Když navíc několik ochromených členů posádky zůstane uvězněných v labyrintu skal na povrchu planety, musí se Rohan vydat na záchrannou misi, která ho bude velmi pravděpodobně stát život.
Stejně jako v Planetě Eden i v Nepřemožitelném pracuje Stanisław Lem s příběhem jako s podobenstvím a hledá odpověď na filozofické a etické otázky. Má lidstvo právo osidlovat cizí planety? A jaký je morální rozměr tohoto procesu? Pokud existuje lidská evoluce, existuje něco jako evoluce strojů, kdy se stroje po miliony let vyvíjejí, až přežije ten nejsilnější a nejpřizpůsobivější?
Román je doplněn doslovem Františka Novotného a esejem polského znalce Lemova díla Jerzym Jarzębskim.
Z polštiny přeložil Pavel Weigel, esej „Všechen ten šrot“ přeložila Michaela Kaiserová.